Od stejného roku ( 1930 ) Jaroslav Seifert pracuje jako redaktor v divadelní revue Nová scéna, v Panoramě a v sociálnědemokratickém tisku ( Ranní noviny, Pestré květy aj. ). Za druhé světové války Jaroslav Seifert působí v redakci deníku Národní práce, po roce 1945 pak pracuje jako redaktor deníku Práce ( do roku 1949 ), v letech 1946-48 rediguje kulturní měsíčník Kytice
.
V roce 1946 se Jaroslav Seifert stává členem České akademie věd a umění
.
Od roku 1949 se Jaroslav Seifert věnuje již výhradně literární práci, zároveň se veřejně občansky angažuje - žádá ve svých výzvách komunistický režim, aby propustil vězněné spisovatele, ve stejném duchu se nese jeho projev na sjezdu spisovatelů v roce 1956: pro komunistický režim je po celá padesátá léta nepohodlným, ale trpěným kritikem.
Ve druhé polovině padesátých let 20. století Jaroslav Seifert onemocní těžkým onemocněním pohybového aparátu - po dobu nemoci se pak básnicky zcela odmlčí.
V období tzv. pražského jara Jaroslav Seifert podporuje obrodné síly v komunistické straně, invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 pak ostře odsoudí - v roce 1969 se pak Jaroslav Seifert stává předsedou Svazu českých spisovatelů, v této funkci pak zůstává do roku 1970, kdy je svaz násilně rozpuštěn. Do normalizačního svazu spisovatelů pak Jaroslav Seifert odmítne vstoupit.
V sedmdesátých letech, s nástupem husákovské normalizace, je Jaroslav Seifert jako literát omezován - mohou vycházet pouze reedice jeho děl, nová díla vycházet nesmějí: Jaroslav Seifert publikuje mimo oficiální sféru, v samizdatu a v zahraničí, svůj podíl na tomto stavu má nepochybně i Seifertův podpis pod Chartou 77.
Teprve na konci sedmdesátých let začínají Seifertova nová díla opět oficiálně vycházet, nicméně v omezeném nákladu a cenzurována.
V roce 1984 se pak Jaroslav Seifert stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
- Jaroslav Seifert - literát vstupuje do světa literatury s proudem proletářské poezie počátku dvacátých let 20. století - dokladem toho jsou básnické sbírky "Město v slzách" (1921) a "Samá láska" (1923).
- V polovině dvacátých let se pak Seifert začíná přiklánět k poetismu, jeho básně překypují fantazijními obrazy, Seifert je okouzlen moderní civilizací - mezi Seifertovy poetistické sbírky jsou řazeny lyrický deník " Na vlnách TSF " ( 1925, v roce 1938 přepracováno jako " Svatební cesta " ), " Slavík zpívá špatně " ( 1926 ) a " Poštovní holub " ( 1929 ).
- Třicátá léta 20. století jsou v Seifertově tvorbě obdobím intimní lyriky, jeho básně získávají pevný, strofický tvar, místo dřívější mnohomluvnosti přichází umírněnost - tak je tomu ve sbírkách "Jablko z klína" ( 1933 ), " Ruce Venušiny " ( 1936 ) a "Jaro, sbohem" ( 1937 ).
- Jako reakci na mnichovské události v roce 1938 Jaroslav Seifert vydává sbírku " Zhasněte světla " (1938), v době okupace pak vycházejí jeho sbírky " Vějíř Boženy Němcové " ( 1940 ), " Světlem oděná" ( 1940 ) a " Kamenný most " ( 1944 ).
- Po druhé světové válce vychází ještě v roce 1945 Seifertova sbírka " Přilba hlíny ", reagující na Pražské povstání, v roce 1954 se pak Jaroslav Seifert vrací k postavě B. Němcové ve sbírce " Píseň o Viktorce", ve stejném roce pak vychází i sbírka " Maminka ", o dva roky později, v roce 1956, pak sbírka na motivy obrázků J. Lady " Chlapec a hvězdy ".
